O knize: 1997 / V předchozím díle naší série nazvaném "Konung" se čtenáři již seznámili s jedním z nejdramatičtějších období v historie Norska - éra „civilních“ válek a „podvodu“ (XI-XII století) V zemi byli dva králové - Sverrir a Magnus, a první měl velmi pochybná práva na trůn z Birkebeiners (dosl. „bříznonohí“), kteří za to dostali tuto přezdívku, kteří se opotřebovali při svých toulkách po lesích a obalili si nohy březovou kůrou Loutkáři (neboli výrobci plášťů) a loutkáři proti Sverrirovi příznivci loutkáři nazývali příznivce Magnuse kvůli plášti a kápi bez rukávů, které nosili duchové, kteří byli hlavně a vzdorovali moci Sverrira biskup Nicholas dokonce shromáždil armádu proti podvodníkovi, který dostal přezdívku spolupracovníci (od biskupa. obecně je třeba říci, že v tomto zápase se soupeři nijak zvlášť neostýchali vzájemně se urážet. Tak je to popsáno ve staré „Sáze o Sverriru“: „Nicholas a jeho lidé měli chlapce, kterému říkali Ingi, syn krále Magnuse, syn Erlinga, Beresteniki říkali, že je Dán a říkali mu Thorgils Hromada sraček.“ O tomto období a o boji o moc po smrti Sverrira bude pojednáno v této knize. Obsahuje závěrečnou část trilogie Kåre Holta „Konung“ a román Haralda Tysberga „Hakon. Dědictví.“ Šťastnou plavbu na vikingských dlouhých lodích!